Úvod > Básně

Básně

Zimní krása bez sněhu

Pohledy kloužou po zemi,

kloužou také po výlohách

a někdy ve vzduchoprázdnu.

Osamělý kos zatrylkoval

svou předjarní píseň

mezi studenými domy –

a uši neslyší.

Někdo obalil stromy

do skvostné jinovatky

a břízám to nejvíc sluší,

jsou to něžné

a čisté panny

ve svatebním závoji.

Barevnou duhu někdo

tajně ukryl do paprsků –

a oči nevidí.

Kdo tu krásu rozsypal?

A kdo ji posbírá?

(již publikováno)

Co chceš?

Chceš žít a chceš zemřít.

Provazy strachu se omotaly

kolem tvých nohou.

Jen co ses vyvlékl,

chytá tě strach za rukáv.

Nemůžeš před ním utéct,

nemůžeš se před ním skrýt.

Propastná hlubina je v tobě

a nevyznáš se v tom.

Těžký dech máš

a nevíš,

jestli se dusíš

sám sebou,

nebo tím strachem, tím děsem.

Míjíš tváře, různé tváře,

jsou ale vzdálené,

nerozumíš jim a oni nerozumí tobě.

Kdosi tě objal.

To objetí nehřeje

a nevíš proč.

Tisíce otázek, tisíce odpovědí

a nedává to smysl.

Domy na tebe padají,

padá i nebe,

padá i země.

Co bude dál?

Víš jen jedno: To On ti dal touhu po lásce.

"Jak kruté!" říkáš si...

Sám sebe nechceš vidět,

nechceš znát,

nechceš vidět svůj pohled v zrcadle.

Z oblohy padají slzy...

Padají tiše...

Snad Bůh pláče?

Snad Bůh pláče?

Snad pláče nad tebou?

Anebo kvůli tobě?

Děsíš se toho a nic nechápeš.

Utíkáš.

Déšť tě dostihl a obestoupil -

jediná kapka se tě však nedotkla!

Proč?

Co teď?

Nevíš co dělat.

Možná už se nepotřebuješ schovat,

schovat pod zem,

ale stále nevíš, jestli chceš žít nebo zemřít.

Zvedáš hlavu: "Nemám už naději, nemám už nic! Můj život za nic nestojí."

Dostáváš žízeň.

Vlastně jsi ji měl i tehdy, vlastně ji máš pořád.

A kolem tebe prší.

Teď už to chápeš,

jenomže ti to k ničemu není.

Chceš zemřít.

Dotkla se tě první kapka.

Ještě je ti to jedno.

A zatím -

spustil se na tebe nečekaný příval vody!

Déšť ti smývá prach z očí

a pot z těla.

Odtéká také tvá špína a už je pryč.

Ten lomoz!

Milióny kapek a každá něco křičí.

Je to jako řeka,

jako vodopád:

"Miluji tě!"

Šťastně polykáš a piješ plnými doušky.

Křičíš stejně jako ty kapky.

A už to nejsi ty.

Tvé staré já už není.

Nikdo jiný to nechápe,

jen ty sám

a tvůj Bůh.

Ten Bůh,

co se skryl v tom dešti.

A teď máš naději.

A nejsi už sám.

Miluješ a jsi milován.

A chceš žít.

(publikováno)