Informace o mně            

    Narodila jsem se v Karviné a stále v tomto městě bydlím. Je to mé osudové město, které mám ráda  a moje tvorba je i o něm.

    Mám dvě dcery: Markétu *1994 a Hanku *1995.

    Kreslení, malování a psaní mě drželo už od dětství, ale vždy jsem byla samouk a jsem jím i teď. Psaním pohádek a příběhů jsem unikala z reality do svých smyšlených světů; od té doby, co jsem se naučila psát, jsem chtěla být spisovatelkou (na sešity mých výtvorů jsem psávala: "Chci být slavná spisovatelka") :-), ale někdy v pubertě jsem došla k závěru, že se mi to nikdy nepovede, tak jsem se psaním i malováním přestala. Až v roce 1998 jsem napsala mamince k narozeninám příběh Růže a meč. V té době jsem zkoušela i znovu malovat - poprvé olejem. Pak jsem toho opět nechala díky různým okolnostem. Asi deset let jsem nemalovala, ani nepsala příběhy, jen sem tam nějakou báseň. Byla to chyba, ten čas nevrátím.

    Na naléhání přátel jsem oslovila nakladatele Pavla Bubika a knížka Růže a meč byla vydaná v r. 2006 v počtu 1000 kusů. Ohlasy byly dobré, jen reklama slabá, sotva kdo o knížce ví. Ovšem; splnil se mi můj dětský sen, jen slavná už nechci a nepotřebuji být. :-)

    V současné době se připravuje natáčení Růže a meč s podtitulem Příběh šermířů. Filmařský tým je amatérský a většina herců jsou neherci. Realizace není jednoduchá, snad se vše povede. Plány a představy jsou smělé. :-)

    Další můj příběh leží v "šuplíku", je to historický román z roku 1440, z doby bezvládí, kdy se náš národ vzapamatovával z husitského válčení a lidé se učili žít v míru... Katolíci a kališníci. Mezi tím vším se jako tenká nit vznáší zakázaný cit, ukrývaný mezi hlavními protagonisty i před sebou navzájem.

    Stále maluji, píši a doufám, že to nějaký smysl má. Že někoho potěším, někoho přivedu k zamyšlení, někoho třeba trošku rozpláču - raději ne nad nějakým svým obrazem :-) a někoho rozveselím. Předávat své nejniternější myšlenky tímto způsobem mě naplňuje. Je v tom velký prostor, protože spoustu věcí se těžko vysvětluje obyčejnými slovy někde v rozhovoru. Třeba to, čemu věřím, protože víra je to, co mě drží nad vodou. Víra, která určuje můj pohled na svět a která mi pomáhá se nevzdávat a věřit.